OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opravdové majstrštyky jsou v diskografii SABATON jen dva: „The Art Of War“ a „Carolus Rex“, alba plná krásného, pravého heavy metalu s výrazným epickým odérem, jenž je k dokonalosti poháněn typickým zvukem kapely. Novinka „Heroes“, přestože je prvním studiovým výsledkem spolupráce nové sestavy švédských hrdinů, na tom bohužel nic nezmění, jakkoliv by se to od ní nejspíš moc a moc chtělo.
Jakoby SABATON vždy poté, co krátce vydechnou po vítězném nájezdu, najednou neměli dostatek sil na stejně výrazné (či ještě výraznější) pokračování. Ano, k téhle myšlence mě přivedlo album „Coat Of Arms“, které až drastickým způsobem znevěrohodnilo právě jemu předcházející zápis „The Art Of War“, po právu vystřelující kapelu mezi elitu světa těžkého kovu, a jemuž se „Heroes“, halasně následující po „Carolus Rex“, tolik podobá.
Pes je samozřejmě zakopán zejména v hlavě ústřední sabatonovské postavy, charismatického pěvce a skladatele Joakima Brodéna, jemuž na bedrech leží drtivá většina skladatelských povinností. Pokud se mu podaří zachovat si odstup a zdravý autorský rozum, je výsledkem heavy metal té nejkovovější kvality. Pokud se ale nechá až příliš svázat klasickým sabatonovským zvukem a příchutí, k nimž už nepřisype žádnou další aromatizující ingredienci, dopadne to smutně, tak jako v případě „Heroes“.
Úvod v podobě „Night Witches“ přitom ničemu takovému nenapovídá a naopak zní jako lákavý předkrm před další vydatnou porcí švédského heroického metalu, zpracovávajícího znovu po historické odbočce mnohé zajímavé příběhy spjaté s moderní válkou (zde např. ruských pilotek 588. bombardovacího pluku, přezdívaných „Noční čarodějky“). Nervní start a po něm už přímý a ničivý útok na posluchačovo centrum pro rozeznávání věcí líbivých, zkrátka SABATON, jak je máme rádi. Následující „No Bullets Fly“ na to ovšem naváže už jen povedeným kytarovým motivem a stane se to, co už jsem předesílal - SABATON se nechají svázat sami sebou a znějí jen jako nepříliš lákavý mišmaš všeho, co až dosud natočili.
Vybřednout z něj, to je pak úkolem poměrně těžkým, a tak se to Brodénovi a spol., spravedlivě vzato, daří jen nárazově. V dusivé, těžké „Inmate 4859“, věnované Witoldu Pileckimu, přímo zhmotňující tíhu údělu, který na sebe polský voják dobrovolně vzal, v poněkud odlehčenější „To Hell And Back“, jíž ústřední klávesový motiv drží pevně nad vodou, v procítěném baladickém vyprávění „The Ballad Of Bull“ a v přímočaré „Resist And Bite“, která už nicméně tak trochu balancuje na hranici svébytnosti.
Jinak toho již album opravdu mnoho nenabízí a to navzdory tomu, že mnohé ze zpracovaných válečných příběhů přímo vyzývají k náležitě dramatickému a přesvědčivému hudebnímu převyprávění (mezi jinými i životní osudy Karla Janouška, jediného Čechoslováka, který kdy získal hodnost leteckého maršála RAF). A to se samozřejmě nebavíme o potenciálu SABATON samotných, protože ten by si rovněž mohl a měl klást daleko vyšší cíle. Tak snad zase příště?
Nechat se svázat rutinou, to není dobrý návod.
5 / 10
Joakim Brodén
- zpěv, klávesy
Chris Rörland
- kytara
Thobbe Englund
- kytara
Pär Sundström
- baskytara
Hannes van Dahl
- bicí
1. Night Witches
2. No Bullets Fly
3. Smoking Snakes
4. Inmate 4859
5. To Hell And Back
6. The Ballad Of Bull
7. Resist And Bite
8. Soldier Of 3 Armies
9. Far From The Fame
10. Hearts Of Iron
The Great War (2019)
The Last Stand (2016)
Heroes (2014)
Carolus Rex (2012)
World War Live: Battle Of The Baltic Sea (2011)
Coat Of Arms (2010)
The Art Of War (2008)
Metalizer (2007)
Attero Dominatus (2006)
Primo Victoria (2005)
Fist For Fight (2001)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 36:57
Produkce: Peter Tägtgren
Studio: Abyss
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.